Jakkoliv těžce dopadají na jednotlivce současné restrikce, jsou i možností, jak si důležité věci znovu uvědomit a něco se z toho naučit. Pro inspiraci pár tipů z pohledu koučování:
Ubrat může znamenat přidat
Mám teď často před očima situaci, když zapadne auto do bahna nebo do sněhu. Nic příjemného – čím víc se šlape na plyn, tím se auto zavrtává hlouběji. Šanci vyjet se tímto úsilím nezvyšuje, ale snižuje. Až se nakonec už auto ani nehne a dostat ho ven vyžaduje traktor. Na začátku by přitom možná stačilo podložit kolo kusem dřeva. Jenže, co se stalo: zpanikařili jsme, vyděsili se, rozzuřili, a to nám zabránilo přemýšlet nad optimálním řešením.
Platí to i teď – túrovat na místě motor nemusí být nejlepší metoda, jak zůstat v současné době aktivní. Možná je lepší jít chvíli pěšky, když zůstanu u úvodního obrazu, a k autu se vrátit později. Možná je lepší jít hledat vhodná prkna. Možná je lepší rozhlédnout se, kde jsme to vůbec uvízli, třeba je to zajímavé místo. Nebo zvolit úplně jinou variantu. Zkuste si to vztáhnout na svou aktuální situaci.
Co máte ve svých rukách, na to se zaměřte
Uvědomte si, co teď máte skutečně ve své moci, co můžete aktivně měnit (sem spadá i vaše vlastní myšlení a rozhodování) a co můžete pouze ovlivnit, ale ve vlastních rukách to tak úplně nemáte (nakonec rozhodne někdo jiný – třeba politici o tom, jak se bude dál vyvíjet podpora OSVČ nebo kultury obecně). Ve třetí sféře je pak všechno, co nedokážete přímo ani změnit, ani ovlivnit a nemá tedy smysl tomu věnovat své myšlenky a plýtvat tu svou cennou energií.
Zaměřte se raději právě na oblasti, kde můžete něco sami aktivně změnit a rozhodovat nebo to alespoň z větší či menší míry ovlivnit.
Formulujte si cíle a experimentujte
Gail Matthews, profesor psychologie na Dominican University of California, v roce 2015 zveřejnil výsledky výzkumu, v němž zjišťoval, jak fungují cíle, které si lidé dávají. Zjistil, že pravděpodobnost uskutečnění cílů, které si člověk dá, významně zvyšují tři okolnosti: cíle je potřeba si zapsat (nikoliv je jen nosit ve své hlavě), utvořit si plán realizace cílů a s někým ho sdílet (tím vzniká silnější závazek skutečně kroky k naplnění cíle podniknout) a pravidelně také někomu reportovat, jak ve svých krocích člověk postupuje dopředu.
Malé cíle je možné si dávat každý den, pracovat lze i na těch dlouhodobějších tak, jak to aktuální okolnosti dovolují, nebo si formulovat cíle nové, ke kterým se teď otevřela cesta.
Věnujte pozornost tomu, co je pozitivní
Pokud máte čas na čtení, mohu vám doporučit knihu Vzkvétání od pozitivního psychologa Martina Seligmana. Kniha má podtitul: Nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody. Vysvětlení, proč na ni nyní odkazuji, tedy asi není potřeba.
Pokud čas postrádáte, nebo nemáte na čtení náladu, zkuste alespoň jedno cvičení, které Martin Seligman doporučuje: Každý den před spaním věnujte deset minut tomu, že si zapíšete tři věci, které se vám ten den povedly a proč se povedly, nebo proč se staly. „Psát o tom, proč se ve vašem životě staly pozitivní události, může člověku nejprve připadat divné, ale prosím zkuste to jeden týden vydržet.
Půjde vám to stále snadněji. A je pravděpodobné, že ode dneška za šest měsíců budete mít méně příznaků deprese, budete šťastnější a možná si už večer bez tohoto cvičení nebudete umět představit,“ píše autor. Za pokus to stojí.
