Nadační fond pro taneční kariéru usiluje o zavedení speciálního spoření pro tanečnice a tanečníky. Ti, kdož jsou o tomto plánu informováni, se nás často ptají, jak se situace vyvíjí, a ti, kdož o spoření nikdy neslyšeli, se asi zeptají – o co jde a proč by takové spoření mělo existovat? Odpovím nejprve těm druhým.
Spoření má kompenzovat ekonomické a sociální znevýhodnění tanečních profesionálů, které v jejich práci limituje věk, extrémně krátká doba praxe a tedy i možnosti si vydělat. Dále – tanečníci, ale i akrobaté, umělci fyzického divadla, podstupují vysokou zátěž a jejich profesní praxe je plná rizika. Finanční ohodnocení těmto faktorům příliš neodpovídá. V neposlední řadě je tu i nejdelší konzervatorní studium ze všech uměleckých oborů – tanečníci na konzervatoři studují 8 let. Například herec, zpěvák, nebo hudebník může jít do praxe po šesti letech, nepokračuje-li na akademii. Tam se tanečníci zpravidla hlásí až po skončení taneční kariéry, nebo po jejím rozjezdu – je pro ně důležité v oboru s tak obrovskou konkurencí začít co nejdříve a naplno.
Tak toto je odpověď, proč si kompenzaci ve formě speciálního spoření umělci, kteří pracují s tělem jako s hlavním nástrojem, zaslouží. Navíc nejde o nic neobvyklého – v zemích západní Evropy a leckde v zámoří fungují různé programy podpory výkonných tanečních umělců po skončení kariéry.
Je zajímavé, že si dodnes veřejnost myslí, že „baletky“ dostávají důchod. Vyplácení tzv. důchodu za výsluhu let přitom skončilo před 23 lety, v roce 1996, kdy byl přijat nový důchodový zákon, který toto opatření pro tanečníky bez náhrady zrušil. Od té doby odcházejí tanečníci a tanečnice ze scény, po náročném studiu a zpravidla krátké intenzivní, fyzicky náročné a nebezpečné kariéře, zcela bez podpory.
Koncept spoření, který navrhuje a už více než dvacet let prosazuje tým NFTK (tedy dávno před tím, než Fond samotný vůbec vznikl), spočívá v participativním modelu, což znamená, že ke spořené částce v rozmezí 500–1500 Kč přidá stát stejný objem financí. Naspořená suma se bude moci vybrat nejdříve po pěti letech spoření, nejdéle po dvaceti. Příspěvek státu musí být využit na rozjezd druhé kariéry – studium, zahájení podnikání, rekvalifikaci apod.
Spoření je určené ale jenom profesionálům, tedy lidem, kteří se tancem a pohybem soustavně živí, což znamená, že více než polovina jejich měsíčního příjmu po dobu minimálně 5 let pochází z taneční či pohybové činnosti (nikoli z pedagogické).
A teď k tomu, jak jsme s tím daleko. Bylo, nebylo… Vyjednávání ohledně spoření se podobá dlouhé pouti přes hory doly, kde potkáváme nové ministry a náměstky, osoby, které jsou vstřícné a myšlenku, kterou neseme, podporují, i ty, kteří ji bojkotují, nebo své stanovisko střídají podle toho, jak vane vítr. S ochotou jsme se setkávali opakovaně na Ministerstvu financí ČR, které vždy tvrdilo, že tento kompenzační nástroj není pro stát nijak zatěžující a souhlasilo, že jeho zavedením se předejde daleko větším výdajům v podobě podpor v nezaměstnanosti, či jiným sociálním příspěvkům, které by nezaměstnaný tanečník mohl nárokovat.
Náměstci na Ministerstvu práce a sociálních věcí za ministryně Michaely Tominové-Marksové se radovali, jak je tento model spoření motivující a moderní oproti důchodům. Chtěli hned předložit tento návrh vládě, ať ho rovnou schválí ve svém usnesení. Potřebovali jen jedinou věc – připravit podklad s hlavičkou ministerstva kultury (MK ČR), které má celou záležitost ve své gesci. A to byl kámen úrazu.
Atmosféra vstřícnosti a nezájmu se na Ministerstvu kultury ČR střídala bez vysvětlení. Nyní, po zhruba dvou letech, se ale zdá, že se státní aparát k tématu opět vrací a tentokrát hodlá konat. Je to nedávno, co jsme připomínkovali dokument upravující záměr spoření a znění nutného legislativního rámce. Dokument by měl dle informací z MK ČR projít legislativním procesem ministerstva někdy v srpnu.
Zdlouhavé, ale nevzdáváme to. Jednáme dál s motivací, že by spoření bylo naší profesní scéně ku prospěchu. Budeme vás o dalším procesu informovat.