Projekt 42+PEOPLE oslavuje mezigenerační dialog tanečnic a tanečníků. Přináší jedinečný a zároveň intimní pohled na vrchol taneční kariéry po 42 letech. V představení “WHERE” se představí dvojice českých tanečníků a zahájí tak první ročník projektu: Helena Arenbergerová a Václav Kuneš.
V sobotu 19. 11. Vás čeká premiéra pilotního ročníku projektu 42+PEOPLE s názvem „WHERE“. S jakým záměrem projekt vznikl a co je jeho smyslem?
Projekt 42+PEOPLE je přímá a přiznaná inspirace NDT 3 (Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána), který jsem poznal v Holandsku, když jsem zde začínal. Tehdy jsem byl součástí NDT 2 a jako „dvojka“ jsme jezdili často na zájezdy s „trojkou“ – NDT 3. Byly to mixované programy a já na ně moc rád vzpomínám. Na jedné straně stáli ti mladí, kteří překypovali energií, a na straně druhé zkušení 40letí, protože NDT 3 byla od 40 let.
Já jsem v našem projektu přidal dvojku, aby se nám to hezky propojilo s 420PEOPLE. Zároveň jsme přemýšleli, jak se v souboru posunout dál. Slavíme skoro 15 let na české scéně a jsem rád, že přicházíme s projektem, který u nás v Čechách chybí. Máme také nově k dispozici studio v Maiselovce a současně cítíme důležitost mluvit o existenci generace tanečnic a tanečníků s věkem okolo dvaačtyřiceti let, která „přežila“ náročné období mezi pětatřicet a čtyřiceti. V tomto věku dříve většina z nich končila svoji kariéru, ať už kvůli financím, rodině nebo kvůli zdraví. Samozřejmě jsou i výjimky (Pavel Mašek a jiní), ale dnes už tato generace může v roli aktivního tanečníka nebo tanečnice fungovat a tvořit dál. Zároveň jsme před přibližně 10-15 lety měli štěstí potkat jiné styly, techniky a lidi, kteří nás inspirovali a naučili s tělem pracovat lépe a jistým způsobem zdravěji.
A další motivací pro mě byl jiný přístup k choreografii. Jsem zvyklý na práci s mladými, na jejich energii a práci s tělem, ale v tomto projektu jsem se dostal do zcela nové, pro mě dosud neprobádané oblasti.
Očekáváte, že 42+PEOPLE bude inspirovat i mladé tanečnice a tanečníky? Motivovat je přemýšlet nad budoucími tanečními plány a vizemi?
Nemyslím si, že by ve věku 18 let přemýšleli v tomto duchu. Oni jsou teď mladí a chtějí tancovat naplno. I když mám zájemců spoustu, musí si ještě pár let počkat. Tu inspiraci vidím spíše směrem k naší společnosti. Byl bych rád, kdyby se to představení dotklo publika, běžného diváka. Aby sami se sebou chtěli i po čtyřicítce něco dělat, protože to možné je.
Chtěl byste s projektem 42+PEOPLE v budoucnu pokračovat?
Určitě ano. Jde o dlouhodobější záležitost na 4 roky. Premiéra, která nás teď čeká, je pilotním projektem. Postupně bych do něj chtěl přizvat i další choreografky a choreografy ze zahraničí. Třeba Ann Van den Broek, která zde byla nedávno. Vybavuji si ještě, jaké to pro choreografy bylo, spolupracovat s NDT 3. Např. Ohad Naharin, William Forsythe, Johan Inger, kteří museli k tělu tanečníků a vůbec k jejich osobnostem přistupovat úplně jinak.
Když jsem o projektu mluvil s Ann Van den Broek, která používá velmi fyzický slovník, zajímalo mě, zda by dokázala extrahovat své požadavky na tanečníky, kteří už jisté pohyby nemají za potřebí. Byla nadšená a velmi ji to zajímalo.
Rád bych k projektu přizval také divadelní nebo filmové režiséry, kteří mají blízko k pohybu nebo představu o kompozici lidí v prostoru, jako třeba Jaroslav Brabec. Chtěl bych to koncipovat tak, aby každý rok dostal prostor jiný tvůrce, režisér, choreograf.
Když se vrátíme ke generaci tanečnic a tanečníků 42+, vidíte v ní něco specifického?
Protože to je teď aktuální a je těsně před premiérou, tak mohu říct, že se s Helenou Arenbergerovou hodně soustředíme hlavně na detail pohybu. Dokážeme si přesně definovat, co každý jednotlivý pohyb znamená. Diváci sedí v Maiselovce velmi blízko, což je velmi přidáná hodnota. Nejen že nám budou vidět vrásky, ale bude viditelný opravdu každý detail pohybu. Chceme tak sdělit především emoce a já se velmi bráním termínu příběh. Jsme dva lidé, muž a žena a každý máme jinou představu o naší společné cestě. Ale oba chceme, aby divák něco vnímal, cítil, zažil ty emoce. Měl pocit, že jsme na dosah a víceméně na stejné úrovni.
Rádi bychom, aby to divákovi přineslo úplně nový zážitek z pohybu dvou lidí, kterým je dohromady skoro 90 let. Ani tomu nemusíme říkat tanec, ale spíše jakási forma herecké etudy beze slov.
Představení WHERE v anotaci popisujete jako mezigenerační dialog. Je v něm důležitý i dialog muže a ženy?
Ač jsme kostýmově stylizovaní do rolí ženy a muže, tak jsme tento genderový dialog nebrali v potaz. Můj i Helenin příběh je zcela odlišný a zároveň dobře funguje paralelně vedle sebe. Primárně ale nejde o dialog mezi mužem a ženou, jako spíše o dialog mezi dvěma těly. A výsledná práce na sále je rovnocenně nás obou.
Nemohu se nedotknout financování. Jak se daří projekty souboru 420PEOPLE financovat v krizích dnešních dní a zároveň plánovat do budoucna?
To je trefná otázka. V kontextu toho všeho, ale i ze svého osobnostního vývoje jsem na začátku tohoto roku došel k závěru, že z toho potřebuji na čas vystoupit. Proto si od ledna nařizuji půlroční odstup. A i když se nám teď daří, začínáme čtyřletý evropský grant, premiéry i představení jsou naplánované a vše běží, tak musím akceptovat své limity a vrátit se s novým nadšením, vírou a najít v tom všem opět vášeň. Toto rozhodnutí samozřejmě chtělo svůj čas, rozhodně budoucnost nevidím negativně, ale chci se po 15 letech trochu zamyslet, co dál.
Abychom se ještě vrátili k premiéře. Na co se během ní nejvíce těšíte?
Dlouho jsem nebyl na jevišti a ani mi to nechybělo. Nevadilo by mi pokračovat pouze ve zkoušení. Ale těším se na takovou krásnou „flow“… Je to velmi klidné, očistné, což je v této době podle mě důležité. A těším se na blízkost publika, protože jsme takto komorní představení pro 30 lidí ještě neměli. Naplnilo se také moje očekávání, že i když jsme s Helenou každý jiný, tak jsme si pohybově velmi porozuměli, baví nás stejné momenty a umíme se navzájem překvapit, ale i zariskovat.
Těším se na ten okamžitý prožitek, který se nedá naplánovat.
“WHERE”
Choreografie: Václav Kuneš
Dramaturgie: Lucie Němečková
Účinkují: Václav Kuneš a Helena Arenbergerová
Hudební supervize: Pierre Urban
Hudební kompilace: Exhausted Modern a další interpreti
Scénografie: Lucia Škandíková
Světelný design: Jan Mlčoch
Kostýmy: Olo Křížová
Trvání: 40 minut
Premiéra: 19. 11. 2022 / 19:30
Reprízy: 20. & 21. & 26. & 27. & 28. 11. 222 / 19:30
Místo: Studio Maiselovka, Maiselova 25/4, Praha 1
Více na www.420people.org
