Olgo, čemu se profesně věnuješ, co je tvá expertíza?
Momentálně působím jako koučka, terapeutka a lektorka na volné noze. Mám letitou manažerskou praxi a zkušenosti z obchodní komunikace s klienty i firmami, z předchozího zaměstnání mám zkušenosti z personální práce a z výběrových řízení, se vzděláváním dospělých a s rozvojem lidí jak po osobnostní, tak manažerské stránce. Nyní působím také jako mentorka pro začínající manažery a manažerky, kde řešíme témata, jak vést tým, jak novou pozici pojmout a jak se v ní neztratit.
V našem projektu individuálních služeb je možné s tebou konzultovat právě otázky týkající se personalistiky, a to jak si napsat životopis a motivační dopis, jak se připravit na pohovor. Proč životopisu, motivaci i pohovoru věnovat dostatečnou péči, když se chci ucházet o pracovní místo?
Doba se hodně změnila a dobré firmy nehledají stroje nebo typické zaměstnance, ale partnery, lidi. I podle toho je třeba psát CV, zaměřit se na to, co umím, co jsem dělal nebo dělala, co můžu nabídnout. CV i motivační dopis by neměly být formální heslovité dokumenty, konkrétní člověk by se v nich měl opravdu nějak otisknout. Když si to potenciální zaměstnavatel přečte, měl by za dokumenty vidět člověka. Vždyť leckdy jen vzájemná chemie nakonec rozhoduje o tom, zda člověk do firmy skutečně nastoupí nebo ne. Motivační dopis je také zvlášť důležitý, když si někdo sám vybere firmu, ve které chce pracovat, a sám ji osloví, což je dnes úplně běžné (neodpovídá tedy na konkrétní inzerát). V motivačním dopise se zamyslíte nad tím, proč danou práci chcete, v čem vám dává smysl, jak se propojí s vaší osobností a životem, jak v dané práci můžete naplnit svoji touhu po seberealizaci, v čem jste pro firmu partnerem a jakého partnera ve firmě do svého života hledáte (vždyť v práci trávíme velký díl svého času), což jsou všechno témata hodně důležitá pro vnitřní motivaci. Zároveň je dobré se na motivační dopis podívat očima HR, tedy člověka, který bude ve firmě CV i motivační dopis číst.
Někdy se setkávám s tím, že mají umělkyně a umělci pocit, že jejich taneční praxe ve světě mimo tanec nic neznamená. V nadačním fondu, a to i v rámci koučování, proto hodně mluvíme o tématu přenositelných dovedností, což znamená, že svůj talent, své silné stránky a schopnosti mohu uplatnit nejen v jednom, ale v různých pracovních prostředích. Firmy dnes navíc čím dál méně bazírují na formálním vzdělání a jsou připravené v mnoha případech nové lidi většinu potřebných dovedností naučit.
Okomentuji to svou vlastní zkušeností. Mnohokrát jsem přecházela z oboru do oboru a to, co jsem se naučila v jednom oboru, jsem pokaždé využila v dalším, i když jsem jeho problematiku zpočátku vůbec neznala. Osm let jsem pracovala na recepci hotelu, měla jsem organizační talent, byla jsem trpělivá, vytrvalá, laskavá, komunikativní, loajální. Novou práci jsem sice hledala delší dobu, ale nakonec mě přijali do americké finanční společnosti, kde jsem se věnovala obchodu. Finanční firmu jsem potom také zakládala, začala jsem finance učit, přes to jsem se dostala ke vzdělávání dospělých a personalistice. Jak jsem měnila obory, své přenositelné talenty, schopnosti a dovednosti jsem si stále nesla s sebou, i když jsem se pokaždé musela naučit, o čem nový obor je. Pokud nemáte vytrvalost, sílu, trpělivost, obrovskou odolnost, nemůžete dělat nic. A to jsou přesně schopnosti, které lidé v tanci většinou mají a na kterých mohou dál stavět.
Co ti ve fázi profesní změny ještě pomáhalo a pomáhá?
Vnitřní podpora, kterou mi nabízejí právě přenositelné kompetence. A zároveň velká touha po poznání, po učení se nových věcí. Říkám si, ano, tohle jsem nikdy nedělala, ale můžu se to naučit. Sbírat nové zkušenosti a učit se nové věci mě fascinuje.
