Ke specifikům taneční profese patří vysoká pravděpodobnost úrazů. To platí i pro další příbuzné umělecké obory, jako je cirkus a pohybové divadlo. Extrémní fyzická zátěž, akrobatické prvky, rychlé pohyby a skoky, to vše implikuje možnost nejrůznějších poranění – od zhmožděnin až po vážné dislokace či zlomeniny. A o tom se moc nemluví.
Občas padne v rozhovoru s nějakou taneční star zmínka o komplikovaném úrazu a dlouhé rekonvalescenci, ale co to vlastně znamená a jaké to má důsledky, si málokdo umí představit. Nejde jen o bolest, ale i o velké existenční riziko. Průměrná kariéra tanečníka je dnes 10 až 15 let. Každý rok na scéně má tedy obrovskou cenu, nehledě na to, že úraz může vyřadit umělce nebo umělkyni z aktivní kariéry natrvalo. Jsou to extrémní případy, ale je dobré je mít na paměti, stejně jako fatální následky, jako je doživotní handicap, ochrnutí, nebo dokonce smrt.
Práce v divadle nebo cirkusu je extrémně náročná i z dalších důvodů – v prvé řadě jde o stres. Tanečnice a tanečníci musejí psychicky ustát nejen vystoupení, ale také nároky choreografů při zkouškách, kde se vyžaduje velká koncentrace a disciplína. A dále je tu hluk, prach a další aspekty. Podle našich výzkumů je z hlediska psychofyzické zátěže taneční profese srovnatelná s profesemi jako je hasič, pilot, záchranář, horník či vrcholový sportovec. Až na to, že ji oficiálně k těmto náročným profesím dosud legislativci nezařadili.
Zvláště náročné období pro tanečnice, tanečníky, artistky, artisty, performerky, performery přišlo po skončení pandemie, která zásadně omezila nejen živé hraní, ale také zkoušení a nezbytný trénink. Návrat po dvou letech zpět před diváky provázela v mnoha případech velká nemocnost a úrazovost. Umělci a umělkyně se na prudký přechod kulturního provozu z režimu „off“ na „on“ nestačili adaptovat. Zejména v nezávislém sektoru, který potřeboval dohnat jak ekonomický, tak společenský deficit způsobený covidem, šlo hodně do tuhého. Premiér, festivalů, nejrůznějších projektů se vyrojilo tolik, že přetížení umělci a umělkyně kolabovali. Vnější tlak si však často umělci ještě zesilují velkými ambicemi či nároky kladenými sama na sebe. Přitom vynechávají prevenci a sebepéči, která extrémní podmínky a zátěž kompenzuje. Nelze jim to nijak vyčítat, podmínky, v nichž často pracují, zkrátka prevenci a regeneraci umožňují jen částečně, nebo vůbec, a to z důvodu individuální kapacity, času i kvůli chybějícím financím, protože kvalitní péče také něco stojí.
O prevenci úrazů je třeba hovořit už na školách a vést studenty k návykům, které pomáhají kompenzovat fyzické zatížení, a tím snižovat riziko úrazů, ale také riziko vyhoření a psychických problémů.
V poslední době se téma zdraví konečně stává předmětem odborných debat. Nadační fond pro taneční kariéru se rozhodl základním způsobem zmapovat situaci v oblasti úrazů a nemocí z povolání a zhodnotit ji z pracovně-právního a sociálního pohledu. Chceme jako výsledek našeho výzkumu navrhnout opatření v kontextu statusu umělce/kyně, i v kontextu ukončení jevištní kariéry a přechodu k jinému profesnímu uplatnění.
Přivítáme součinnost profesionálek a profesionálů v této oblasti: napište nám, nebo zavolejte, jakou máte zkušenost s úrazem, nemocí, ale také s léčením a podporou, které se vám v tomto složitém období dostalo, nebo která vám chyběla.
