Přestože byla ještě v roce 1996 na stránkách Tanečních listů ke skloubení kariéry a mateřství skeptická: „věnovat se špičkově umění a k tomu plně rodině, nejde zvládnout,“ mateřství si nakonec užívá.
Na jeho začátky obsáhle vzpomínala v roce 2002 na stránkách Divadelních novin: „Jsem přece normální žena. Touhu po dítěti jsem cítila v břiše, ale zase jsem nechtěla vzdát svou kariéru. Prostě jsem chtěla oboje a rozhodla jsem se, že to půjde. Tančila jsem do pátého měsíce těhotenství. To jsem dělala Spící krasavici. Ještě jsem se vešla do baleríny. Diváci nic nepoznali a byli překvapení, když jsem oznámila, že čekám dítě. Já vůbec ráda říkám takové zajímavé zprávy později. Ono je to lepší.“ To ale také znamenalo nepolevovat v tréninku a odehrát představení podle fermanu. Pro udržení kondice i obhájení vlastního místa v souboru je pro tanečnice zásadní i rychlý návrat k rutině. „Pravidelně jsem trénovala až do poslední chvíle. V pátek jsem byla ještě na baletním sále, v sobotu jsem jela do porodnice a v pondělí se vracela domů s miminkem. Krátce po porodu jsem šla na operaci prvního kolene a dva týdny nato jsem se vrátila na baletní sál k tyči. A po třech měsících jsem začala tančit představení.“
Reakce kolegů byly rozpačité a Daria vzpomíná i napjaté vztahy s tehdejším šéfa souboru: „U nás je to velmi neobvyklé, dítko má pouze jedna sólistka a já. Některé kolegyně se těšily, že si konečně zatancují. Taky čekaly, že už se nevrátím. Šéf Derek Deane byl naštvaný a nemluvil se mnou. On vůbec byl náš bývalý šéf zvláštní. Vydal třeba nařízení, že zvířata a děti do práce nepatří. S tím jsem měla trochu problémy. Po nástupu nového šéfa Matze Skooga se to už změnilo, sám má dvě děti.“
A jak narození dcery ovlivnilo Dariino vnímání taneční profese? „Hrozně moc. Změnil se celý můj život. Byl to samozřejmě velký šok. Na prvním místě je teď dcerka a balet až na druhém. Někdy je to náročné, protože v baletu dělám od desíti do šesti a na dcerku mám pak jenom dvě hodiny času.“
