Odcházení Ivony Jeličové
První sólistka Baletu Národního divadla Brno, držitelka Ceny Thálie 2009 za roli Maryši i dalších ocenění, Ivona Jeličová, v letošním roce 2023 oznámila po 23 letech své aktivní taneční kariéry její ukončení.
O baletní i druhé kariéře s Michaelou Tsepelevou.
Baletu se věnuje od šesti let. Na vrcholové úrovni, v Baletu Národního divadla, tančí i po čtyřicítce. Nikola Márová. Balerína, která zkombinovala své fyzické a psychické dispozice a výjimečný taneční talent se schopností neuvěřitelně dřít.
Rozhovor k premiéře nového projektu 42+PEOPLE souboru současného tance 420PEOPLE.
Absolvovat konkurz a stát se tak členem/členkou souboru, divadla nebo projektu je v taneční branži poměrně běžná praxe. Jak se na něj ale co nejlépe připravit?
Nadační fond pro taneční kariéru se zúčastnil setkání International Organization For the Transition of Professional Dancers v Berlíně.
Ve čtvrtek 22. září se na půdě Ministerstva kultury konala Mezinárodní konference Status umělce a umělkyně, pořádaná Institutem umění – Divadelním ústavem
Ke specifikům taneční profese patří vysoká pravděpodobnost úrazů. To platí i pro další příbuzné umělecké obory, jako je cirkus a pohybové divadlo.
Aktivity Jany Návratové, předsedkyně správní rady Nadačního fondu pro taneční kariéru, v oblasti tance jsou mnohostranné a dlouholeté. V programu individuálního poradenství a koučinku dokáže díky svým zkušenostem nasměrovat a doporučit tu správnou formu odborné pomoci.
S Olgou Novotnou jsme nově navázali spolupráci, protože jsme náš tým individuálních služeb chtěli doplnit možností konzultovat svůj životopis, motivační dopis a připravit se na pohovor. A to v případě, že si naše klientky či klienti hledají nové pracovní místo a směřují do pracovního poměru.
Psycholožka Jana Černá Tomanová s Nadačním fondem pro taneční kariéru spolupracuje od jeho začátků a nyní se vrací do našeho týmu individuálních služeb. Její psychologické konzultace mohou pomoci s lepším uvědoměním toho, jak každý individuálně prožívá změnu nebo jak reagovat na emoce, které změnu provázejí, jako je například smutek či strach.
Jana Bohutínská stála u zrodu Nadačního fondu pro taneční kariéru a účastnila se i projektů, které vedly k jeho založení. Od roku 2012 se věnuje také koučování, které je osvědčeným přístupem rozvoje vhodným pro období profesní změny.
Michal Andera již s Nadačním fondem pro taneční kariéru spolupracoval. Připravil pro nás workshop o tom, jak si vytvořit byznys model pro vlastní komerční nebo neziskový projekt a zapojil se i do programu individuálního poradenství. „A hodně mě to bavilo, protože jsem pracoval zase v úplně jiném prostředí,“ říká Michal. Nyní je součástí týmu individuálních služeb v naší aktuální výzvě.
Myslím, že jsme všichni počítali s tím, že stav veřejných financí neumožní podporu kulturních projektů, na jakou jsme byli zvyklí. Po zveřejnění výsledků letošních grantů však několik uměleckých subjektů oznámilo útlum nebo ukončení činnosti.
Tanečnice a umělecká ředitelka Korejského národního baletu Kang Sue-jin uvažuje v letošním provolání k Mezinárodnímu dni tance (29. dubna) o tanci, který vzniká z pomíjivých momentů, o tanečnicích a tanečnících předurčených k tomu, aby byli v pohybu navždy. Od roku 2015 jim v tom u nás pomáhá i Nadační fond pro taneční kariéru (NFTK), jehož misí je především podpora umělkyň a umělců v přechodovém období, kdy končí svou jevištní kariéru a vydávají se na další profesní cestu v uměleckých i mimouměleckých oborech.
V Nadačním fondu pro taneční kariéru máme v popisu práce podporu tanečních umělkyň a umělců v nesnázích. Ovšem myšlenku, že budeme pomáhat lidem ve válce, jsme si nikdy nepřipustili ani v nejčernějších fantaziích a hororových snech.
Jan Váňa je sólista velkého souboru Opery – baletu v Kyjevě. Působí tam už 15 let a tančí především „velký“ klasický repertoár. V úterý 1. března dorazil s manželkou Natálií Mishchenko, také tanečnicí, a tříletou dcerou Terezkou k příbuzným na Moravu. Nyní jsou v Praze. Z Kyjeva jeli autem a po cestě ještě nabrali další příbuzné. Práce tanečníka je plná námahy a emocí, ale se zátěží, jako je útěk před válkou, se srovnat nedá.
Chápu, že taková otázka teď může znít jako nemístná provokace. Jenže, jako by toho nyní v umění a kultuře nebylo málo, je tu zkrátka stále i toto nepříjemné a palčivé, snad až bolestivé téma: zabezpečení na stáří. Důchod, chcete-li.
Aneb Pár myšlenek a koučovacích tipů Jany Bohutínské motivovaných postupem „koronakrize“